Zámek Bojnice

Zámek Bojnice se tyčí nad stejnojmennou obcí Bojnice , v Hornonitranské kotlině, při úpatí pohoří Malá Magura, na pravém břehu řeky Nitry, na Slovensku . První písemná zmínka pochází z roku 1113. Zámek Bojnice byl původně dřevěný, později kamenný hrad, jenž byl majetkem rodu Hont-Poznan. Tento rod se později spolčil s Matušem Čákem Trenčanským, kterému Zámek Bojnice později připadl. Poté se zde vystřídalo mnoho zámožných uherských pánů, jako např. Gilethovci, páni z Jelšavy a nakonec Noffryovci, kteří Zámek Bojnice zrekonstruovali. V 15. století byl v rukou Zápolských, v 16. století to byli Thurzovci. Posledními pány zámku byli Pálffyovci, kteří ho nechali v 17. století barokně upravit. Od roku 1852 byl v rukou hraběte Jana Františka Pálffyho, který se rozhodl přestavit Zámek Bojnice v neoklasicistickém stylu budapešťským architektem J. Hubertem. Po smrti hraběte se vedl spor o nového majitele. Dokonce se rozprodala i část jeho sbírky. Roku 1939 byl koupen závodem Baťa. Po válce byl zámek na základě Benešových dekretů Baťově rodině odejmut. Roku 1950 Zámek Bojnice vyhořel a v téže roce bylo rozhodnuto, že zde bude zřízeno muzeum. Interiér zámku nabízí mnoho umělecko-průmyslových exponátů, které nashromáždil hlavně poslední majitel, hrabě Jan František Pállffy. Nejcennější dílo je Bojnický oltář od Nardia di Cione ze 14. století. Pod zámkem je krápníková Prepoštská jeskyně, jejíž návštěva je součástí prohlídky muzea. V parku zámeckého areálu je jedna z nejstarších zoologických zahrad na Slovensku .