Koncentrační tábor Gross-Rosen

Koncentrační tábor Gross-Rosen byl německý koncentrační tábor , který nacisté v době, kdy si podrobili Polsko , za 2. světové války, zřídili v blízkosti městečka Rogoźnica v Dolním Slezsku, asi 60 km jihozápadně od města Wroclaw. Pohledy do historie - Nacistické koncentrační tábory, zřízené v Polsku, byly součástí brutální politiky teroru a germanizace Polska po invazi Němců 1. září 1939 do Polska a následném obsazení Polska nacistickým Německem za podpory stalinistického Sovětského svazu. Německá okupační moc zavedla hromadné veřejné popravy, několik set tisíc Poláků bylo vyhnáno ze svých domovů. Ještě hůře na tom byli příslušníci židovské menšiny v Polsku. Koncentrační tábor Gross-Rosen byl zřízen v létě roku 1940 jako pobočný tábor koncentračního tábora Sachsenhausen. Samostatným se stal v květnu 1941. Koncentrační tábor Gross-Rosen byl vybudován v blízkosti kamenolomu, kde vězni potom také museli za nelidských podmínek pracovat. Gross-Rosen byl také hlavním správním střediskem pro několik dalších menších táborů. Většina vězňů v koncentračním táboře Gross-Rosen, asi 50 000 vězňů, byli Židé převezení z koncentračních táborů Dachau, Sachsenhausen a Buchenwald. Pocházeli hlavně z Polska a Maďarska, a také z Belgie, Francie, Nizozemska, Řecka, Jugoslávie , Slovenska a Itálie. Část vězňů byla zatčena poslána do koncentračního tábora na základě příkazu Adolfa Hitlera "Nacht und Nebel" (česky: Noc a mlha) , který určoval způsob zacházení se zatčenými v Třetí říši a s vůdci odboje na okupovaných územích. Znamenalo to únos osob uprostřed noci (Nacht) a jejich zmizení bez jakýchkoliv informací příbuzným (Nebel) . Krutost a nelidskost - Podle dostupných údajů celkem prošlo táborem asi 125 000 vězňů. Z toho celá jedna třetina zemřela v důsledku brutálního zacházení buď během transportu, přímo v táboře anebo v kamenolomu. Sadistického násilí se na politických a židovských vězních dopouštěli příslušníci SS i němečtí civilisté, kteří pracovali v kamenolomu. Životní a pracovní podmínky byly ještě krutější než v jiných táborech. Těžká práce a velmi malé příděly potravin, naprostá absence hygieny a odpírání lékařské péče způsobovaly extrémně vysokou úmrtnost. V roce 1942 byla průměrná doba přežití vězně méně než dva měsíce. V koncentračním táboře Gross-Rosen bylo vyškoleno přibližně 500 ženských táborových dozorkyň. Příslušnice SS potom působily v pobočných táborech, např. v Brunlitz (Brněnec) , což bylo místo, kam Oskar Schindler přesunul Židy, kterým zachránil život. V roce 1945, když se blížil konec války, bylo přímo v táboře umístěno 100 000 vězňů. Velká část z nich byly ženy, židovky. Než se nacisté stáhli z polského území, stačili zorganizovat jeden z nejtragičtějších pochodů smrti. Téměř všichni vězni, pokud nezemřeli nebo nebyli zabiti cestou, byli přesunuti do ostatních táborů, většinou uvnitř Německa . V těchto táborech větší část lidí následně zemřela. Přímo v táboře bylo po osvobození v únoru 1945 nalezeno jen velmi málo živých lidí.